Slohová práce - líčení

21. prosince 2015 v 13:56 | Kacyarina |  Vlastní výtvory
Toto líčení jsme psali ve škole asi před měsícem. Nevím proč, ale rozhodla jsem se, že se o něj s vámi podělím. Mohlo by vám to pomoct, když nemáte představu, jak by mělo líčení vypadat.

Počet slov : 220 - 240
Hodnocení učitele : 1


Téma : Do temnoty srdce (líčení místa, které vás přitahuje a děsí zároveň)

Jedno pochmurné odpoledne, kdy bylo celé nebe pokryto tmavými mračny, jsem se rozhodla, že navštívím místo, které mě už dlouhou dobu vábí. Za pár minut se přede mnou rozprostřel tmavý, hluboký les plný podivně pokroucených stromů. Ve vzduchu jsem ucítila hnilobný zápach, který se rozprostíral všude kolem. Větve houpající se ve větru mne svým pohybem volaly, říkaly, ať jdu hlouběji do lesa. Nervózně jsem vykročila a nechala se pohltit všudypřítomným stromovím.
Po zádech mi přejel mráz a zježily se mi chloupky na rukou. Pokračovala jsem po pěšině, která byla téměř neznatelná. Za nějakou chvíli, se přede mnou objevil mohutný dub, který vypadal poněkud staře a ztrouchnivěle. Jeho větve se kroutily vysoko k nebi a já si v té chvíli připadala maličká. Kolem jeho kmene rostl měkký mech, který sváděl k odpočinku. Neodolala jsem, posadila se, a opřela se zády o hrbolatou kůru. Zavřela jsem očia poslouchala zvuk spadaného listí, se kterým si na zemi pohrával vítr. Někdy listy utvořily malý vír, jindy se pouze vznášely ve vzduchu a dopadaly na lesní půdu.
Byla jsem šťastná. Nevadilo mi, že mi mráz postupuje tělem, že na mou hlavu začínají dopadat první kapky ledového deště. V nedalékém keři něco zachrastilo a to mě vymanilo z proudu myšlenek. Začínalo se stmívat a tak zkroucené větve a kmeny stromů nabývaly podobu lidských končetin. Les si se mnou zahrával, chtěl, abych se ho bála. Šeptem jsem se rozloučila a s úsměvěm hrajícícm si na mých rtech, se vrátila zpátky domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama