Seznamte se - Internát

25. prosince 2015 v 23:50 | Kacyarina |  Z mého světa

Už dva roky je mým druhým domovem internát. Mnoho lidí se mě na něj ptalo a zajímalo je, jaký byl můj první den. Tady máte menší shrnutí :)


Než jsem odevzdala přihlášku na střední školu, mnohokrát jsem se rozmýšlela a měnila svůj názor. Rodiče po mě chtěli, abych studovala nějaký technický obor, protože se tím oni sami zabývali. Já ale věděla, že tudy cesta nevede a sama jsem se rozhodovala mezi pajďákem a gymplem. Nakonec zvítězil pajďák, protože jsem chtěla studovat školu s nějakým zaměřením a velice mě lákal jeden z předmětů - dramatická výchova.
Vrásky na čele mi dělaly hlavně přijímací zkoušky, které jsem nakonec na pohodu zvládla. Pak ale přišlo náhlé uvědomění. Jelikož byla škola, kterou jsem si vybrala daleko od mého bydliště, měla jsem v září nastoupit na internát. Čistě dívčí internát. Co vám budu povídat, samozřejmě že jsem měla strach. Nejvíc mě asi děsila představa, že kolem sebe nebudu mít ani jednoho kluka. Prostě slepičinec. Na druhou stranu jsem se těšila, že se odpoutám od každodenního stereotypu.
Poslední týden v říjnu byl velice chaotický. Od rána do večera jsem balila věci a snažila se rozvzpomenout, jestli jsem na nic nezapomněla. S třemi cestovkami, dvěma batohy a nespočtem látkových nebo plastových tašek jsem si připadala, že se navždy stěhuju. Můj pokoj najednou vůbec nebyl můj.
Na intr jsme měli přijet dřív než starší ročníky, abychom se zabydleli a seznámily s pravidly. Byla jsem přivítána milou paní vychovatelkou (no, ta "milost" jí rychle přešla) a zaregistrována. Jiná vychovatelka mě odvedla do pokoje, kde jsem měla po zbytek prváku bydlet. Co vám budu povídat, zázrak to nebyl. Asi jsem měla velká očekávání. Během hodiny jsem se seznámila se svými spolubydlícími. Na pokoji jsme byli celkem tři a jak už to tak bývá, ze začátku jsme se před sebou styděli a ostýchavě jsme se seznamovaly. Na konci dne už z nás ale byly kamarádky. Spřátelily jsme se tak, že spolu bydlíme i teď když jsme ve druháku, což nebývá zvykem.
Všechny tři jsme ale měly obavu ze starších holek. Asi spíš respekt než obavu. Ten už jsme ale během chvíle neměly. Na pokoj k nám přilítly dvě starší holky a začaly se zarputile představovat. Během chvilky nám řekly, na jakou vychovatelku si máme dávat pozor, na jaký záchod raději nechodit apod. Snažily se nás se vším obeznámit a za to jsme jim doteď vděčné.
Kamkoliv jsem první den šla, ať už to bylo na záchod nebo do umýváren, okamžitě jsem zabloudila a dlouho pátrala po tom, kde je můj pokoj. To jsem využila k tomu, abych prozkoumala "tajná" zákoutí intru, který dříve sloužil jako kláštěr (později jsme se dozvěděli že sem také sváželi židy za 2. světové války a že je údajně ve sklepě zazděný mnich. Sladké sny -_-).
Večerka byla a pořád je ve 21:45. Ano, je to šíleně brzy. Ta "milá" vychovatelka nám zaťukala na dveře, každou pohladila po tvářičce a popřála nám krásnou dobrou noc. Nezapomněla se zmínit o tom, že sen, který se nám bude první den zdát, se nám vyplní. Děkuji pěkně, podle všeho se v budoucnu budu starat o stovky nemocných žížal.
S holkama jsme si povídali do jedné ráno, musely jsme se přece pořádně poznat. Zjistiy jsme že máme spoustu společných věcí a koníčků. Došly jsme až na téma "první láska". No, znáte to, holky a drby :D Pak jsme šly spát a já si s očima upřenýma do popraskaného stropu představovála, že tohle je začátek něšeho velkého.
Abych to nějak zakončila - tohle byl můj první den na internátě. Hodlám ještě někdy napsat jaká pravidla (i nesmyslná) musíme dodržovat a jak to tu chodí. Tento článek mě napadl napsat, když jsem seděla na posteli a pozorovala prázdný pokoj (moje spolubydlící se totiž rozhodli, že poslední dva dny před Vánoci nepřijedou a nechají mě tu samotnou -_-). Ano, je možné že píšu o ničem ale co už.

Vaše Kacyarina
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama